Metal-Forever

Když v polovině 80. let dvacátého století začaly na bázi nové vlny britského heavy metalu (v popředí s kapelami jako Iron Maiden či Judas Priest) vznikat „rychlé“ metalové žánry, v Evropě melodičtější speed/power metal (Helloween), v USA spíše brutálnější thrash metal (Megadeth, Anthrax a další), přirozenou reakcí bylo oživení „pomalé“ odnože metalu. Začaly vznikat kapely, které svoji hudbu popisovaly jako doom (překlad: zánik, beznaděj, osud ...) metal. Po hudební stránce tyto kapely vycházely z převážně pomalých a hutných kytarových riffů Black Sabbath. V Evropě byly nejvýznamějšími seskupeními zastávajícími tento žánr švédští Candlemass (s kultovními alby Epicus Doomicus Metallicus či Nightfall) a anglická kapela Cathedral. V Americe pak kapely St. Vitus (legendární album Born Too Late) a mexičtí Solitude Aeternus. Na počátku 90. let se začínají na bázi thrashe vyvíjet black metalové a death metalové kapely, s nimiž přichází zkreslený chrčivý zpěv, tzv. growling. Vznikají nové kapely hrající tzv. doom/death metal, které většinou kombinují zkreslený a nezkreslený zpěv. Do doom metalové hudby se začínají dostávat netradiční a nemetalové nástroje, jako např. housle, čímž se proslavila kapela My Dying Bride a vznikla tak často používaná nepřesná definice doom metalu jako pomalého death metalu (s houslemi). Dalšími významnými kapelami jsou Paradise Lost nebo Anathema (které se ve druhé polovině 90. let vydaly nemetalovým směrem), později také Katatonia a Saturnus. Skladby často obsahují i akustické nebo naopak rychlější pasáže, texty jsou většinou lyrické (ukázka viz níže), narozdíl od původních doom metalových kapel. V dnešní podobě je doom metal velmi rozvětveným žánrem, v rámci metalu tím zřejmě nejrozvětvenějším. Vznikají jak k folku směřované odnože, tak extrémně pomalé a depresivní (např. tzv. funeral doom metal). Stále však existují nové kapely, které hrají původní tradiční doom metal (Thunderstorm, Reverend Bizarre, ...), či doom/death metal (The Prophecy, Evoken, ...).